Po nedělním útoku jsem byla rozhodnutá, že o tomto víkendu ani nenapíši.Ovšem události, které následovaly po závodech, za to stojí…:)

Sobotní závody byly pro mnohé z nás uklidňujícím šálkem. VC OSH Přerov se tentokrát přesunula do JIndřichova. Dalo by se říct – domácí půda, neboť naše Verča (stroj) pochází právě z této vesnice. Útok jsme ukončily s časem 16:26 (L15:97) a to i díky nové posile. Tentokrát se na post rozdělovače postavila Luu (Lucka Možíšová – Sdh Zahnašovice), které převelice děkujeme a jistě jejich kvalitních výkonů v brzké době zase využijeme:). http://www.youtube.com/watc h?v=PmbEsP6KF6o

V neděli jsme se přesunuly do Radkovy Lhoty, kde jsme měly domluveno, že po závodech si dáme ještě trénink. Trať do kopečka, stejně jako náběh k základně, odtoková mřížka a vítr – to je typické a tak spousta družstev obou kategorií zápasila. Složení týmu bylo jako minulý víkend, dojela nám malá Luci. Fyzické rozpoložení některých z nás nebylo zrovna ideální. A útok? No  - achjo prostě. Na základně jsme bojovaly s postavením hadic a spojek. Rozhozená proudnice na PP - tím pádem zdržení, k tomu nechyceni kluba (ach ach jo) a znova pokus o sebrání (vrr) to vše se podepsalo na čase, který byl okolo 26 sekund…(LP však 16:5?). Pocity sem snad raději psát ani nebudu;-) http://www.youtube.com/watch?v=MolYNOODa6k

Po slavnostním vyhlášení jsme sebraly všechny zbytky sil a šlo se trénovat. Možná se to nezdá – ale trať do kopečka je opravdu náročná. Daly jsme si několik základem a poté několik tréninkových útoků. Rozloučení s malou Lucí, sbalit věci a nasedat, poděkování místním a odjezd. Kilometr za Radkovou Lhotou se ozve rána a Dituš křičí, že letěla bota :-D. Míšin výraz v podobě vykulených oči, kdy si během sekundy uvědomila, že opravdu nechala sušit boty na střeše auta, stál za to. Vlastík zastavuje a my vysedáme. Patrací četa Kamča, Míša, Dituš, Verča a Ivča se vydávají zpět směrem na místo konání soutěže. Nejprve běžíme – první bota nalezena, ale kde je druhá? Běh se mění v chůzi, postupně se rozdělujeme….až dojdeme zpět. Prochází se celá trasa, kudy se jelo. Zpět na hriště – v nohách už více než dost za celý den. Pátráme ještě v autech, jestli ji náhodou někdo nepřibalil k sobě. Ale bota nikde. Míša už se s ní pomalu ale jistě loučí. No nic, trasu si dáme podruhé směrem k místu nalezení první boty. Vlastík před námi popojíždí s autem. Okruh pátrání se zvětšuje více do příkopy a více do kopřiv. Bota však nikde. Po dalším kilometru už nasedáme do auta, Míša vytahuje červenou termosku.Vlastík přesto pomalu jede, abychom se mohly dívat ještě z okna. Každa si hltne lahodné tekutiny z termosky, koukáme opět z okna – a co očko mé modravé nevidí ?? no fakt že jo! BOOOOOTAAAAA! JEKOT, JÁSOT, NADŠENÍ A SMÍCH! :-D Vystupuji, běžím opět zpět několik metrů. Několik sekund pátrám a pak ji vytahuji. Bota byla pěkně schovaná v kopřivách. Tímto počínáním snad alespoň trochu smyji hřích za nevydařený útok;-)

PS: Děkujeme oběma Luckám za výpomoc. Dále také -  pořadatelům v Radkově Lhotě, za možnost si potrénovat. Vlastíkovi, že to stále s námi zvládá - a že mu občas dáme zabrat :)  - viz hledání bot. :-D 

A jedno motto na závěr: ,,Je jedno, kdo skóruje... hlavní je, že skórujeme. TÝM je hvězdou, ne jen jediný hráč!"

autor: yfca