Radimovice a Benešov u Semil, tak na tyhle dvě místa jsme se jely podívat a závodit na místních tratích o víkendu. O sobotní závodech, které se prodloužili kvůli problémům s čidly na terči, by se dalo hodně vyprávět…ač se místní snažili, oprava trvala téměř hodinu a půl a pak následovalo opakování několika prvních odběhnutých družstev mužů. Díky ale této vadě na kráse, která nám „posloužila“ stihla dorazit malá Luci ze svých závodů. Jelikož nebylo jisté, zda-li se bude přejezd stíhat, jela s námi na celý víkend i naše Lucka, která se už pomalu ale jistě rozkoukává na trénincích a dostává se také do závodní formy…Nicméně, na start jsme šly kvůli okolnostem až ke konci startovní listiny. Napětí, které bylo v našem týmu, by se dalo krájet. No nic - zatnout zuby, provést rituály :). I přes nějaké to hvízdání a slova posměchu padlo 7 hlubokých výdechů a šlo se na to. Bohužel pravděpodobně nervozita udělala své a tak malá Luci, ač rozdělovač zapojený při odběhu ze základny měla, věděla, že céčko zcela nedotočila a tak se to pokoušela napravit – ovšem na opačnou stranu, než je potřeba. Přes počáteční snahu a náš každozávodní cíl – hlavně dokončit za každých okolností, malá Luci rozepíná přilbu a my si zapisujeme N. Ovšem úsměv, který jsme vykouzlily na tvářích některých „fanoušků“ nám vítr z plachet nevzal :) - většina z nás naději neztrácela a z dráhy jsme odcházely věsmes s úsměvem. Padly i nějaké ty slzy, ale to k tomu patří…

Přejezd na nedělní dráhu byl svižný a veselý, stejně jako protančený večer. Na noční soutěží, kdy se několik odvážlivců pralo s trakařem (vytuněným o „elektrické šoky“;-)), nechyběl ani zástup Radíkovských barev  a to v podání naší Marti (béčka) – sebrala všechny síly a vybojovala druhé místo! Gratulujeme :)

V neděli byly závody o něco svižnější. Na start jsme se stavěly klasicky za třetí pozice opět s malou Luci. Nervozita už nebyla tak strašná jako v sobotu – přeci jen – když nejde o život, jde o… ;-) aneb jak nám bylo řečeno, teď už se perem jen s osudem – buď je nám přáno, anebo ne :)… Základnu jsme si nachystaly také velmi svižně. Opět  jsem se „dočkaly“ nějakého toho pískotu a ne zrovna milých slov, ale jsme tým a jako tým jsme se k tomu postavily – aneb to co nás nezabije, to nás posílí :). Po rozběhnutí  převažovalo tleskání, povzbuzování a přes všechen dav - hlas naší Marti béčkařky :)…Základna hodně velká jistota, voda poslaná velmi pěkně, spojky klaply a sestřiky – čas 16:38 (L 16:14)!!!  - což stačilo na první místo a na stupně nás vystoupilo všech 8 (9;-)).

Následuje republikový víkend a pak poslední extraligový závod, který bude velmi zajímavý v obou kategoriích. Složení našeho týmu? Uvidíme…rozhodně nás tam ale bude zase víc;)

Děkujeme všem za fandění, suprová vikendová smsková přání, telefonáty apod. – ne nadarmo se říká, že v nouzi člověk pozná přátelé!:)

autor: yfca